LT 2015 – Kdo chce zabít Rudolfa II.?
Po raně středověké Avolonii (2010), Keltech (2011), gotických starých pověstech (2012), imaginárních Krhútech (2013) a putování po hradech na rozhraní gotiky a renesance (2014), jsme se tentokráte zaměřili na dobu Rudolfa II. a stali se renesančními detektivy odhalujícími možného vraha císaře...
A již je tu dlouho očekávaná sobota 01.08.15, kdy během dopoledne postupně přijíždějí jednotlivé děti, aby jako každý rok byly rozděleny a ubytovány do stanů a následně obeznámeny s táborovým řádem. Po obědě se při procházce všichni seznamují s průběžnou táborovou hrou "Bomba", načež následuje "Podpisovka". Nenápadná hra, při které se každý nejen tváří v tvář setká se starými i novými členy táborového osazenstva, ale především si pořádně zaběhá. Po drobných a míčových hrách všechny čeká zahajovací táborák, vysvětlení celotáborovky, nové písničky do zpěvníku, buřtíček a odpověď na otázku, s kým letos budu v oddílu a kdo bude můj vedoucí. A již je tu první ukládání, večerka, usínání a sladké stanové snění.
Neděle začíná pěkně zostra. Úkolem každého oddílu je ve svých městech ubránit a v cizích naopak získat co nejvíce informací ("Westernové vesničky"). Začíná se ukazovat kreativita jednotlivých kapitánů, ale i schopnost každého jednotlivce podřídit se jejich pokynům. Do oběda je ještě nutno pro svůj oddíl dobýt co nejvíce obsazených okolních kopců ("Kóty"), kdy i ti nejmenší mají naprosto stejnou šanci jako ti nejstarší. A mnohdy díky svému zaujetí i větší... Po obědě je třeba se spoustě věcí naučit či přesvědčit kaprály, že dovednosti jsou již zvládnuté ("Výcvik hradní stráže"). Na osmi stanovištích děti dokazují své umění s fleretem, svou sílu, obratnost, koordinaci či udatnost v boji. Večer se však kvapem blíží a s ním i slavnostní uvítání císaře. Každý oddíl jej musí pozdravit originálně a po svém. Času je málo, takže se vymýšlí, zkouší, nacvičuje a zase vymýšlí. Výsledek ale za to stojí a spokojený císař Rudolf odměňuje všechny dvořany oddílovými šátky. Dospěláci se samozřejmě nechtějí nechat zahanbit, z jejich představení však Rudolfa trefil šlak. Ještě, že magistr Kelly přinesl oživovací lektvar...
Hned při první hře v pondělí může každý ukázat, čemu se pod vedením kaprálů minulý den naučil. Každý oddíl musí na svém území ubránit vlastní šátky a zároveň jich z nepřátelského přinést co nejvíce ("Šátkovaná"). Strategie, taktika, rychlost a zase spoustu běhání.... Odpoledne císař povolal všechny své věrné do zbraně, neboť Turci dobyli důležité hraniční pevnosti. A tak se jde na Turka – oddílové vedoucí ("Šiškovaná"). Znovu a znovu se valí útočné vlny do kopce. Vyčerpané vojsko však může posléze císaři poslat depeši, že dvě pevnosti jsou opět křesťanské, jedna odolala. Císař bude určitě spokojený a jeho ceremoniář nebude šetřit indíciemi, jež napoví, kdo usiluje o císařův život. Po návratu do tábora se přechází ke každodenním povinnostem včetně donesení dřeva. Dnes je ale na pořadu i všeobecné sprchování... Večer se dostavuje císařova osobní garda (část historické skupiny Balteus), která předvádí souboje na pistole i kordy, boje s různými chladnými zbraněmi a v neposlední řadě i střelbu z muškety. Na závěr si může každý zbraně prohlédnout a "osahat". To se to bude dnes parádně usínat!
Celé úterní dopoledne je věnováno vzdělávání. A to ne lecjakému! Děti se seznamují s ručním vázáním knih, numerologií, astrologií a výrobou náramků, jež si mnohé ve volných chvílích budou samy vyrábět, aby si je po skončení tábora odvezly domů. Z přílišného vědění ale začne jednomu kručet v břiše. Je třeba jít na kance! Kdo uloví více kanců-vedoucích, vítězí ("Lov kanců"). Není to však tak jednoduché, kanci jsou pěkní kanci, utíkají a mnohdy i útočí. Jeden lov samozřejmě nestačí, a tak se jde na kance hned třikrát. Kdoby nešel, když všichni ví, že po lovu je odchod do nedalekého lomničského hostince. A tam hola, nanuk se zmrzlinou už volá! Po návratu je připravena "Pohádková písničková soutěž". K pohádkám a večerníčkům je nutno správně přiřadit 12 písniček a následně správně odpovědět dvě doplňující otázky. Výsledky dětí a jejich vedoucích se sčítají. Kdo myslíte, že nasbíral více bodů. Děti nebo dospělí? A již je třeba se připravit na noční výpravu. Táborníci jsou rozděleni do tří skupin a těsně před setměním vyrážejí. Jejich úkolem je pod dohledem vedoucích prokázat, že ani noční putování potemnělou krajinou jim není cizí.
Po namáhavém nočním putování je třeba se při středečním dopoledni trochu uvolnit a rozdovádět. "Želvičky" jsou k tomu jako stvořené (nechám na dětech, by rodičům vysvětlily). A jelikož sluníčko začíná připalovat, jsou na pořadu štafety. Nejdříve ty dovednostní a běhavé, pak s vodou. Kdo není mokrý od hlavy až k patě, ten prohrává... Odpoledne se opět stáváme špiony, kteří se musí na rozsáhlém nepřátelském území dopátrat informací, jež je dovedou ke kýženému cíli ("Počítače"). Ve volném čase před večeří si většina zapůjčí meče a bojuje a bojuje a bojuje. Někdy pěšmo, jindy koňmo. Den zakončujeme u pořádného táboráku, kde hry střídají písničky. Většinou ty ze zpěvníku, aby si je všichni mohli zazpívat.
Čtvrtek je posledním dnem s možností získání indícií. Večer bude muset každý oddíl předstoupit před císaře a předložit jméno člověka usilujícího o jeho život. Zbývají poslední dvě soutěže. V úvodní "Krabičkované" si každý vyzkouší, jak je štěstěna vrtkavá. Jen jedna ze čtyř možností posílá k vytouženému cíli. Jinak se musí běhat. Chůze nepřichází v úvahu. Vždyť další členové štafety čekají! V závěrečné hře mají oddíly za úkol pronést přes nepřátelskou linii co nejvíce informací nebo naopak co nejvíce zpráv zadržet ("Papírkovaná"). Opět je třeba souhry celého oddílu podpořeného důvtipem kapitána. A jelikož je každý notně splavený, přichází na řadu polévání, stříkání, zkrátka blbnutí s vodou. Po obědě jsou vydány poslední nápovědy a všichni se pouštějí do odhalování vraha. Než se tak stane, absolvuje každý branný závod s mnoha stanovišti, na nichž si vyzkouší nejen svůj um, ale i odvahu. Dobu čekání před startem si děti krátí stavěním domečků a hrází, přeskakováním přes velké švihadlo či pouhým povídáním. Po braňáku jdeme na dřevo a opět dbáme na hygienu všeobecným sprchováním. Večer bylo od všech oddílů předloženo jediné jméno zákeřníka. Vlastně zákeřnice – sympatické roztomilé Terezky. Císař se zachoval vskutku majestátně: daroval jí čokoládu, aby raději mlsala a nekula pikle. Ostatní byli za zdařilé odhalení proradné Terezky odměněni kupou tolarů.
A je tu finále. Poslední plnohodnotný táborový den. A také všemi "starousedlíky" toužebně očekávaná závěrečná bitva ("Lízátkovka"). Dospěláci hlídají území se sladkostmi a pokladem. A tentokráte jsou poklady dokonce dva! Po půl hodině je sice spousta lízátek a bonbonů ukořistěna, dokonce i jeden poklad, ale o tom druhém nemají děti ani páru. A nestačí jim ani čtvrthodinové nastavení. Poté, co sborově uznají, že vedoucí vyhráli, vtrhávají do hracího pole, odhalují a odnášejí i zbývající poklad. Nutno podotknout, že děti získané sladkosti snášely na jednu hromadu a po hře si je spravedlivě mezi sebe rozdělily. Všechny táhly za jeden provaz, nikdo nekrkounil. Po neodmyslitelném vodním zchlazení a obědě následují císařské slavnosti spojené s jarmarkem. Při různých zábavných hrách a taškařicích je možné navýšit již získané tolary a poté za ně nakoupit ve stánku. Někteří jedinci nenakoupili nic. S vidinou snadného vysokého výdělku vsadili totiž na hazard, a to se jim krutě nevyplatilo... Před závěrečným táborákem nejdříve baví magistr Kelly všechny přítomné svými pokusy, načež následuje divadelní vystoupení potulných kejklířů (vedoucích) s poučným kusem "Pravdivé povídání o vzniku Golema", aby Kelly plivnutím ohně konečně zažehl připravenou hranici. Další rok je za námi. Tak ještě buřtíka, pohrát si, zazpívat, zablbnout a ve stanu si naposled nechat něco zdát. Dnes to bude v drtivé většině o mamce a taťkovi.
Sobota je dnem balení, úklidu, loučení, vítání s rodiči, odjezdu. Tak ahoj. Letošek je za námi, příští tábor zatím v nedohlednu. Přesto se na něj již těším, protože letos jste byli zkrátka skvělí...
Za celý kolektiv Středověku hlavní vedoucí Bredly
PS: Děkuji všem, kteří se na průběhu tábora podíleli. Sponzorovi Dušanu Fedorovi, jenž nás podporuje již mnoho let, výborné kuchyni, kdy byla naprostá radost se nacpávat jejími výrobky, bezchybnému technickému zázemí, pro které nebylo nic problém, všudypřítomné zdravotnici, jíž především starší chlapci doslova zobali z ruky, v neposlední řadě oddílovým vedoucím, kteří i přes svůj nízký věk (kromě Franty 18-19 let) byli fantastičtí. Ještě jednou díky.
