Od hradu ku hradu putujem
(Středověk neskončil, LT 2014)
Rok se s rokem sešel a opět nekončíme, natož pak středověk. Na naší louce poblíž Lomničky u Plas zase rostou stany, navážejí se zásoby, provádí se poslední úpravy terénu i zázemí. Je pátek 1.srpna 2014, všichni "dospěláci" sedí u táboráku a dolaďují program, na kterém s přestávkami pracovali přes půl roku. Je nás čtrnáct a nenašli byste nikoho, kdo by se netěšil na dny následující. Sice hektické, ale zároveň krásné a neopakovatelné. Letní tábor Lomnička 2014 začíná...
Sobota, 2.srpna 2014
Dle předpovědi měly být přeháňky, ale počasí nám přeje a tak se děti mohou ubytovávat v suchu, což je prima. Před obědem stíháme nezbytné poučení, co se smí a nesmí, prohlídku celého tábora a ještě procházku po okolí, aby se děti seznámily s terénem, kde bude probíhat většina her.
Po obědě a následném poledním klidu jdeme hned na první – Toaletní běh a Stromový slalom. Děti sice ještě nejsou rozděleny do oddílů a tudíž nesbírají body do celotáborovky, ale o motivaci
není i tak nouze – které družstvo prohraje, připraví si k ohni společnou píseň. Tomu se chce první den kupodivu každý vyhnout... A protože zbývá trocha času do svačiny, jdeme si zalovit mamuty (prosím děti, aby vysvětlily rodičům, oč kráčí).
Před večeří vyrážíme na dřevo a již je tu táborák, u něhož jsme neprozřetelně nechali vystoupit šamana Alberta se svojí družinou. Jejich Tanec deště (zprvu jsme mysleli, že chytili davový epileptický záchvat) podpořen písní druhé poražené skupiny (Prší, prší, jen se leje) přinesl ovoce o pár hodin déle v podobě více jak hodinové prudké bouřky, kdy blesk stíhal blesk a z oblohy nepršelo, nýbrž tam někdo uvolnil stavidla.
To však ještě netušíme a tak si v klidu cupitáme na uvítací ceremoniál. Za světel pochodní se před námi objeví hrad, který střeží dva rytíři a dvě Bílé paní. Ti posléze rozdělí děti do oddílů, pasují je a propůjčí jim meče. Zbývá ještě vysvobodit spící zakleté rytíře a oddíly včetně svých vedoucích a instruktorů jsou kompletní. Začíná se zvedat vítr, takže rychle zpět do tábora a hajdy na kutě.
Neděle, 3.srpna 2014
Nedělní slunné ráno vtrhlo mezi stany a hned po snídani a nezbytném úklidu nás čekala první zkouška – sesbírat podpisy všech dětí a deseti vybraných "dospěláků", u nichž bylo stanovené přesné pořadí, které se nesmělo porušit. Na první pohled pohodička, v konečném důsledku naopak honička. Děti se sotva stačily vydýchat a již mají připravenu bojovku Pták ohnivák, kdy z šatu slepého, o to víc však pohyblivého a kol sebe mávajícího praktikanta musejí odebrat patnáct prádelních kolíčků. Hra pro odvážné, nikoli bábovky, protože Ohnivák nevidouc a vydatně mávajíc svými křídly (pažemi) sem tam udeřil víc než by si sám přál (Denisa o tom ví své a též někteří další, kteří i slzičku uronili). Souběžně zdoláváme Labyrint, kde úkolem slepců je se nejdříve spojit a posléze najít východ z bludiště. Bylo vidět, že pražské děti mají nacvičeno z Petřína, Albert jsa Plzeňák se svojí družinou bloudil a bloudil....
Život, ani ten středověký, není pouze boj. Odpoledne se učíme základům gotického šermu, číst z mapy, vyrábět kovové šperky, plést náramky z barevných bavlnek, malovat či zdobit obrázky kameny. Nejeden sourozenec či rodič dostane po táboře dárek z nejcennějších – dárek vyrobený vlastníma rukama milující osůbky. Děti se moc snažily a byla radost je pozorovat, jak jim to jde.
Dost ale bylo učení, vyrábění a poposedávání! Jde se na "vybiku". Každý proti každému, tři míče ve hře, při vybití kluci pět kliků, holky pět dřepů. Fakt mazec. Po hodině je vlastně každý rád, že je pískán nástup s vyhodnocením her. Oddíly získávají první body a dobývají první hrady. Cesta k poslednímu – Bradleci, bude ale ještě dlouhá.
Po večeři nás čeká divadelní ztvárnění pověsti z hradu Roštejn, posezení u ohně, většinu pak zasloužený odpočinek, služební oddíl však povinnost nočních hlídek. Ležení je nutno hlídat, zvláště v noci. To platilo jak ve středověku, tak i dnes.
Pondělí, 4.srpna 2014
Základem každého zvěda je výborná paměť. Vše si zapsat "za uši", nikoli na papír. Pondělní dopolední hra byla jako stvořená pro malé špiony: Na vymezeném území bylo rozmístěno dohromady patnáct jednoduchých dvoj- a čtyřverší. Úkolem každého bylo za půl hodiny si jich zapamatovat a odrecitovat co nejvíce. Věřte nevěřte, byli i tací, kteří zvládli všechny! A nebyli to jen ti nejstarší. Klobouk dolů!
Do oběda ještě poměrně dost daleko a tak zbývá dost času si jen tak zahrát. Ve slepé bábě ve dvojicích jsme si vyzkoušeli, jaké je to být slepý i jaké je to být navigátorem nevidomého. Následně jsme pak v Achillově patě jako jestřáb honili kvočnu. Nejdříve ve čtveřicích, pak v celých oddílech. Na začátku psina, ale s postupujícím časem čím dál tím větší taktická bitva.
Odpoledne jde poprvé do tuhého. Dospěláci se opevnili na kopci a úkolem nebohých rytířů je dobýt jejich hrad. Životů po zasažení šiškou mají rytíři dost, jenže se pro ně musejí vracet z kopce dolů do ležení. A pak se zase škrábat do kopce! To dospěláci to mají jednodušší – nikam se nemusejí škrábat. Stojí si v hradu a pálí šišky jako pominutí. Na druhou stranu mají životy pouze tři. Časový limit se neúprosně krátí, na obléhaný hrad se valí útočící vlna za vlnou, šišky létají vzduchem ostošest. Již se zdá, že dospěláci hrad uhájí, ale poté, co padlo jejich pravé křídlo, je osud bitvy i celého hradu zpečetěn. Rytíři slaví své zasloužené vítězství.
Vzhůru na dřevo, po náročné bitvě se osprchovat a hurá na divadlo. Tentokrát nás čeká pověst z Bezdězu. A večer je na pořadu Kufr. Samozřejmě trochu upravený, ale stejně náročný i srandovní jako ten televizní. Na závěr dne se zahřát u ohně, zazpívat si pár písniček a dobrou....
Úterý, 5.srpna 2014
Síla, rychlost, vytrvalost, vytrvalost, vytrvalost. A k tomu navíc schopný vojevůdce, který správně rozdá úkoly. V úterý dopoledne nás čeká jedna z nejnáročnějších her celého tábora – Čtverce. Jednotlivci či dvojice z oddílu musí několikrát zdolat dráhy čtyř stanovišť (výběh velkého kopce, výběh menšího kopce, slalom do kopce po čtyřech, dráhu pro trakaře – jak jinak než do kopce), za což obdrží písmeno do síťového pole, jehož vyluštěním získají úkol, který po splnění dává výsledný čas oddílu. Na každém i tom nejmenším obrovsky záleží. Není to hra pro ubrekánky, tady se pozná jestli v oddílu jsou děti ochotny makat jeden pro druhého. Jednička pro všechny, zvláště pro ty nejmenší. Na stanovištích by nechali raději duši, než aby prohráli.
Středověk byl boj o přežití. Šarvátky, půtky, bitvičky a bitvy. Beze zbraní i se zbraněmi. Do oběda se jdeme ještě popasovat beze zbraní, kdy v Hutututu musíme "vytahat" z protivníkova území co nejvíce nešťastníků, a se zbraněmi, kdy v gotické šermířské bitvě rozděleni na mladší a starší bojujeme v terénu vyzbrojeni meči. Boje pokračují i po poledním klidu.
Hlad je ale hlad, a tak po svačině je čas jít na kance. Který oddíl uloví víc kanců (dospěláků), vyhrává. Pokud jste někdy lovili kance, tak určitě víte, že s takovým rozzuřeným kancem (o bachyni se raději nezmiňuji) není radno si zahrávat. Natož aby s ním byla legrace. S našimi i byla.
Náročný den zdaleka nekončí. Po pověsti z hradu Hartenštejn jsme dle věku rozděleni na tři skupiny a čeká nás výsadek. Odvezeni na neznámé místo se musíme za šera a posléze tmy vrátit do tábora. Dospěláci sice pomáhají se správným zvolením cesty (dle věku dětí, někdy více, jindy méně nebo třeba i vůbec), ale strach ze tmy a neznáma musí překonat každý sám. Pokud jste výsadek zvládli, a byli to všichni, byla vám odměnou svítící tyčinka z "dárkového stromu".
Pelíšku, pelíšku, jak rád tě dneska vidím...
Středa, 6.srpna 2014
Není nic horšího, než když se vám v okolí tábora rozmnoží škodlivá zvěř. Nám se to stalo a po středečním ránu došla náčelníkovi trpělivost. Svolal všechny věrné rytíře a vydal j
asný rozkaz: skolit co nejvíce pižmoňů, ondater a nejnebezpečnějších medvědů. A tak nezbylo nic jiného, než jít opět na lov. Pravda, území bylo nečekaně zmenšeno vinou objevu hnízda divokých útočných vos, ale i tak vystopování a ulovení všech škůdců (zase ti dospěláci!) nebylo jednoduché. Odměnou byl volný čas do oběda, jenž každý využil po svém. V táborovém ležení bylo k vidění dokončování dárků, psaní dopisů (před dalšími očekávanými bitvami to není nikdy k zahození), hraní různých jednoduchých her. Ti nejaktivnější si házeli fresbee, hráli fotbal nebo vybíjenou. Zkrátka fajn oddech.
Všichni víme, že rozhodující bitvy jsou přede dveřmi. Odpoledne proto plně věnujeme přípravě válečníků. Na deseti stanovištích střílíme ze vzduchovky a kuše, učíme se šermovat poslepu, skákat se zátěží (kufrem), házet po protivnících kládou či polenem, zvládat různé koordinační činnosti (drobné hry na motoriku).
Jak se nám to večer hodí, když po pověsti z Karlštejna je náhle vyhlášen poplach a náčelník nám sdělí, že před branami tábora je sešikováno nepřátelské vojsko! Rychle jsme ze zbrojnice odebrali meče a hrrr na ně! V následné bitvě jsme schytali nejednu ránu, ale daleko víc jich rozdali! Nepřátelské vojsko (vyfintění dospěláci, kteří si mysleli, jak nám to nandají) bylo rozprášeno a my mohli jít k ohni pět oslavné písně. Zněly nejen kytary, ale dokonce i housle! To když Barča Bartošová z Prahy předvedla, že umíííí...
Čtvrtek, 7.srpna 2014
Po vyhrané bitvě je čas her. K oslavě našeho vítězství postavil náčelník se svými pomocníky (pomocnicemi) dvě dráhy, které musí každý oddíl dvakrát procvrnkat pingpongovým míčkem. Lepší časy se počítají. Kuličkokros je týmová hra. Opět zde hraje důležitou roli kapitán. Nejhorší pak je, když se někdo rozhodne jej neposlouchat. Jako třeba u zelených. Naštěstí si to rychle vyříkali a do konce tábora napravili své selhání u této hry.
Odpoledne nás čeká branný závod. U potoku, kde čekáme na start, stavíme domečky z mechu, z klacků mosty přes potok nebo si procvičujeme paměť při Bredlyho otázkách ze všeho možného (od večerníčků a pohádek po zeměpis, dějepis, astrologii, atd.). Po vyhlášení jména se přemisťujeme na start a pak již běžíme a překonáváme jednotlivá stanoviště. Jako každý rok vítězí visuté lano. Tam zažíváme největší strach, ale zároveň nejlepší pocit z překonané překážky...
A je třeba opět donést dřevo. Je neuvěřitelné, kolik se toho spálí. Mezitím se všichni osprchují, protože po pověsti z hradu Kajterštejnu jdeme do Lomničky na limonádu a nanuka. Kdo tvrdí, že se netěší, tak tomu nevěřím....
Večer dohráváme Kufr, zpíváme u ohně (zpěvník byl výborný nápad, díky, náčelníku) a některým z nás (hlavně těm menším) se začíná i stýskat.
Pátek, 8.srpna 2014
Závěrečný den bitev. Den, kdy se rozhodne, kdo dobude Bradlec a vyhraje celotáborovku. Poslední hrou mezi oddíly byla zvolena Šátkovka. Hra stejně náročná jako Čtverce, ne-li náročnější. Bojovka, kdy se protivníci zajímají a posílají do vězení, vlastní hráči naopak z vězení vysvobozují, brání se i loupí šátky. Desetiminutová hra bez odpočinku. Hra strategie, taktiky, výdrže a vůle po vítězství. Vyhrává ten, kdo na konci získá více šátků. Jednoduché, přesto vlastně i dost složité. Uzmout šátek a nebýt chycen. Chce to odvahu, obratnost a rychlost. A hlavně výdrž. Deset minut se nezdá, ale je děsně dlouhých...Postupně bojuje každý oddíl proti každému. Třetí kolo už hodně bolí. U této hry bych přál být každému rodiči. Možná byste nevěřili, že to zarytě bojující dítě je vaše...
Zasloužený oběd, ještě zaslouženější odpočinek a je tu Lízátkovka. V ohraničeném území hlídaném dospěláky je po stromech rozsvěšeno spoustu bonbónů a lízátek. Navíc je někde uvnitř ukryt poklad. Kdo si utrhne sladkost, je jeho, kdo objeví poklad, je jeho. Dostane-li útočník babu, běží si pro život a může bojovat nanovo. Do boje! Útok střídá útok. Jenže dospěláci jsou dobře sešikováni a pokud si někdo myslel, že něco dají zadarmo, šeredně se zmýlil. Po třiceti minutách je sice vysbíráno mnoho dobrot (dost jich ale proradní dospěláci uhájili), ale poklad nebyl odhalen. Smutek zavládl v řadách rytířů. Tolik snahy a poklad nenalezen! Po vyjednávání náčelník přidává čtvrt hodiny. V nastaveném čase dospěláci pod soustředěnými útoky vedenými najednou všemi udatnými rytíři neudrželi obranné pozice a poklad byl nejen odhalen, ale i dobyt. Nutno podotknout, že veškerá kořist byla snášena na společnou hromadu a následně pak i s pokladem rozdělena rovným dílem. Kapitánům i všemu rytířstvu čest! Za statečný boj přidal náčelník každému oddílu tři pole do celotáborové hry.
Za zmínku snad jen patří, že poklad byl ještě před rozdělením odcizen, ale škůdce byl odhalen a po několikaminutové honičce dostižen a po zásluze potrestán.
Na posledním nástupu byly rozdány poslední body. Letos vyhráli žlutí. Sice o kousíček, ale vyhráli. Gratulace všem udatným rytířům, jakož i jejich velitelům Rádě a Kenymu.
Po večeři zbyla závěrečná pověst, jak jinak než z "žlutého" Bradlece. Při závěrečném táboráku si pečeme buřty, zpíváme, hrajeme hry i blbneme. A pak usínáme s myšlenkou, že zítra sice už nebudeme rytíři, ale už budeme u mámy a táty....
Sobota, 9.srpna 2014
Den loučení, den začátku bourání tábora.
Tak ahoj a pokud se líbilo, tak příští rok na viděnou. Budeme se těšit na letním táboře Lomnička 2015.
Za kolektiv sdružení Bredly
PS: Omlouváme se těm, kteří si chtěli přibalit naše kuchařky do svých zavazadel. Chápu, že jim chutnalo,
ale my se svých kuchtiček nevzdáme!!
Poděkování na závěr patří všem, kteří se zasloužili o přípravu a bezproblémový průběh celého tábora:
Petr Kmetix, Milan s Radkou a kušmistr Franta - oddíloví vedoucí, nejlepší v celém širokém okolí
Broněk Hysterix s Helčou, Simča a Agáta - výtečná kuchyně, opět "jako od maminky"
Katka "doktor" - zdravotní péče a strůjce mnoha srandiček
Kája, Keny, Marky a Terka - praktikanti, kteří zkušeně obstáli na výtečnou
Jirka Obezix - nevděčná funkce hlavního vedoucího :)
Rodiče, kteří nám ochotně a nezištně pomohli uklidit tábořiště.
Jindřišce patří zvláštní poděkování za spoustu pěkných dárečků. Díky :)
Děkujeme a těšíme se na shledanou za rok.
